Šestý Smysl

16. února 2008 v 17:47 | Pansy |  ¤Frerard Stories¤
Tak sem zase jednou seděla a nudila a protože sem pravě dočetla "TO" od Stephena Kinga tak mě napadl tenhle Frerard. No neni to tim moc inspirovany. Segra řika že ji to připomina šesty smysl. Ten ja sem neviděla, ale nevadi. Tak sem to tak pojmenovala. Nevim no ja si myslim že je docela zajmavej..........tak tady je

Ležel v posteli a třásl se hrůzou. Venku projelo autoa vrhlo na strop světlo. Byl namáčknutí až u stěny. Bál se že ho uvidí a že nebude už jenom ve snu. Bál se že přijden, protože věděl že jednoho dne už to nebude jen SEN. Jednoho dne to bude skutečný. Po celém pokoji se rozprostérala tma. Věci co za dne vypadaly neškodně, teď vypadaly jako příšery, mrtvoly a DUCHOVÉ. Věděl že tady je už v tehle chvíly, ale on ho zatím nevidí. Natáhl se ke stolní lampičce, aby zahnal všechny ty věci co vyděl. Když natahoval ruku k vypínači, měl pocit že se ze tmy vyřítí nějaka ruka chytí ho a stahne do podzemi mezi mrtvé a mezi NĚHO. A pak........chňapl po vypínači a pokoj zalilo přijemně uklidňující světlo lampičky a přišery, mrtvoly a DUCHOVÉ byli pryč. "žadné přišery ani duchové ani nic podobného neexistuje Franku. To je jenom tvoje představivost. Všechny děti mají taky bujnou představivost jako ty. Je to jenom tvoje představivost nemáš se čeho bát.." připomněl mu matčin hlas kdesi v hlavě. kdysi jí řekl že ve snu se mu zjevuje jeden kluk a v tom snu ho jeden chlap malátí tak dlouho dokud se klik nepřestal hýbat a pak ten chlap odejde a necha ho tam. S toho klika pak vyjde jeho duch a de k němu...Matka se ho pak zeptala jestli je to jenom v těch snech. Když odpověděl že ano řekla mu to co se mu přehrálo v hlavě když rozvítil stolní lampičku. "Jasně....sny sice jsou noční představy ,ale já ho tady cítím. Je tady. To není žadná moje pitomá představivost! On jednou přijde a ja ho uvidim, ale už ne ve snu." pronesl do ticha svého pokoje a při te představě že ho jednou uvidi doopravdy se otřásl ještě víc."Vím že si tu. Já to vím. Slyšíš!?" dodal a pokusil se znovu usnout. Zavřel oči....přes víčka mu prosvítalo naoranžovělé světlo lampičky a zanedlouho ten oranžový stín přestal vnímat. Podařilo se mu usnou.....
"Vstávěj přijeděš pozdě! Notak...." odněkud z dálky k němu doléhal matčin hlas. "Ještě chvilku mami..." odpověděl a pootevřel oči. "Ty sis v noci četl Frankie??" "Ne. Proč?" posadil se a uvědomil si že lampička svítla až doteď kdy ji zhasla jeho matka."A proč sis svítil??" vyptávala se "Jen tak" odpověděl jí a snažil se aby to znělo normálně. "Říkala sem to přece že to nic není že je to jenom tvoje představivos a že se namaš čeho bát......" "Ale mami." nevěří mu, prostě ne. Dospšlí tomu nikdy nevěří. Ikdyby jim před nosem stál duch Abrahama Lincolna, řekli by že si ho jen představují. Matka na něj starostlivě pohlédla. "Ať už tě vidím oblečeného a na snídani." řekla a oděšla. Frank se zasmušile vyhrabal z postele a odšoural se k židly na keré měl naházené oblečení přestože jeho mati ho za to věčně buzerovala (taky mi to dama říkají :). Oblékl se, naházel učebnice do tašky a sešel dolů do kuchyně. "Ahoj Franku." pozdravil ho jeho otec zpoza novin. "Ahoj tati."odpověděl mu a začal hledat ceralie a mlíko. "Tak jakpak sme se vyspali? Zdálo se ti o něčem pěkném?" ptal se ho ale pořád měl hlavu v novinách. Frank sebou trhl. "Zase ty nesmysli o tom duchovy." odpověděla za něj mama." Ale Frankie duchové přece neexistují. A když se ti o nich zdá tak to neznamená že jsou i do opravdy." "Ale já vím že je. Je tady. Teďka. Pořád. Cítím ho tu jenom není vidět." hádal se Frank a na snídani ho přešla chuť. Otec odložil noviny a starostlivě na něj pohlédl jako matka předtím nahoře v pokoji. " A co ti lidi ve správaách jak říkají že viděly duchy svých blízkých nebo já nevim koho?!" řekl pobouřeně. "To jsou blázni. Někteří se někde namažou a jak jim de alkohol do mozku tak vidí nesmysly nebo "zjevení" či "ducha". Si ty snad "blázen" Frankie?" "Ne ale-" "Tak vidíš, a piješ snad alkohol?" "Ne jenomže-" otec ho znovu přerušil." Už je pozdě, měl bysi jít nebo ti ujede autobus a přijdeš pozdě. Peníze na oběd máš?" "Jo" svěsil hlavu a doběhl si nahoru pro věci. Naspatek zase prošel kuchyní rozloučil se, vzal si bundu (byl už podzim) a vyšel ze dveří. Spoza rohu už viděl jak vyjíždí školní autobus. Nebyl ještě moc plný, ještě ho čeká několik zastávek. "Ach neeeeeeee....." zakvílel a zpomalil krok. Na zastávce stál jeho trapitel. Thomas. Zastavil se a doufal že ho neviděl. Autobus zastavil a jeho jedna z nočních můr do něj nastoupila. Nechtělo se mu tam být. Nechtěl aby ho tam šikanoval za doprovodného smíchu ostatních dětí. "Tak zase přijdu pozdě.."povzdechl si a rozběhl se směr "Základní Škola Bellville".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 WayMikey WayMikey | E-mail | 18. února 2008 v 19:57 | Reagovat

Hey upl good x)

2 Pansy Pansy | 18. února 2008 v 21:27 | Reagovat

dekuju......mam pokracovat???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama