Destiny [1]

22. července 2008 v 23:23 | Pansy |  ¤Frerard Stories¤
Tak tohle je taky jedna story z tamtoho ~BLOGU~ ale prostě to sem taky hodim. Tak snad se vam to bude libyt a pls jes
Šel sem tou potemnělou uličkou, kouřil jednu cigaretu za druhou. Nevšímal sem si kroků za sebou. Přemýšlel jsem jak z toho ven, ale nic mě nenapadalo.
"Nazdárek Gerarde" ozvalo se za mnou. Bylo mi hned jasný kdo to je a co chce.
" No Nazdar" odpověděl sem mu na pozdrav.
" Asi mě nevidíš moc rád ,co?"
"Páni!" vydechl sem obdivně "Jak si to poznal?"

"Hele tak ,aby bylo jasno. Já tě taky nevidim rád, ale něco si posral a měl by si t napravit než to Brenden rozmlátí hlavu o tvůj vlastní náhrobek."
Byl tak blízko že sem cítil jeho dech. Dokonce bych i poznal co posledně chlastal jak byl blízko.
"Fajn, fajn. Hlavně klídek. Já to napravím. Vyřiď Brendenovi že mu hned seženu novou dodávku toho svinstva a nebo mu dám prachy. Okay?" řekl sem a trochu sem ho od sebe odstrčil.
"jo tak bys měl sebou ale hodit. Bren na to nebude čekat věčně. Máš na to přesně tejden hochu. A už sem ti i říkal co se stane když to nebude."
"jo dohajzlu! Už sem ti řek že to napravim." Odsekl sem a netrpělivě čekal jestli už půjde.
"Fajn. Tak na to nezapomeň." Řekl. Otočil se k odchodu. Konečně.
Jak strašně mě pije tenhle debil krev!
A kurva! Ten smrad neodešel pryč. Ještě se otočil a dal mi pěstí do břicha. "To je výraz Brendenovi přízně." Dodal a už skutečně odcházel pryč.
Držel sem se za břicho a snažil se popadnout dech. Kdybych nebyl v takovim pruseru s Brandenem, tak bych se za nim rozběhl a rozbil bych mu ten jeho podělanej uhrovatej kxicht!
Zbytek cesty sem potoum uběhnul. Nechtěl sem se znova potkat s někm od Brandenovich lidí.
Měl bych si někam napsat, abych příště nedělal dealera u takového kripla jako je Bran.
Prostě sem tu zasilku ztratil. Je to blbý, ale já to nějak napravim…… Snad.
Doma mě pak čekalo další peklo. Čekal na mě otec. Byl dost nasranej.
" Kde ses dohajzlu celou tu dobu flákal?!" spustil jenom co sem se objevil mezi dveřma.
" Já…..no…já sem se trochu zdržel u-u-u-….u Steva. Jo u Steva." Zalhal sem ,ale tak mizerně a průhledně že to fotr okamžitě poznal a začal na mě řvát něco o kriplovskym, feťáckym synovi co jenom chlastá a…. a pak nevim ještě něco k tomu dodaval. Moc si toho nepamatuju, protože pak si mě "vzal do parády".
Vždycky když si mě "bral do parády" tak říkal že to dělá jenom kvuli to mu ,že má o mě strach a, že to ze mě prostě vytluče.
Mikeyho, mího mladšího brašku, si taky občas "bral do parády". Chudák. Snášel to mnohem hůř než já. A potom co umřela mama si nás oba "bral do parady" čím dál víc brutálnějším způsobem.
Jednou za mnou do pokoje přišel uplakanej Mikey. Zeptal sem se co se stalo. "Vzal si mě do parády….n-n-n-nevim ale a-a-asi ma-mám z-z-lomenou ru-ruku." Jel sem pak s Mikeym do nemocnice a pozdějš sem zjistil, že mu otec zlomil ruku, protože mu odmitl dojít do obchodu pro pivo. Odůvodnil to tím, že poslouchat rodiče se prostě musí.
Já osobně už sem měl ruku zlomenou čtyřikrát. Jednou pravou a třikrát levou. Divim se, že mi do teď obě slouží. Kdysi se mě učitelka ve škole zeptala, co pořád dělam, že mám už počtvrté zlomenou ruku. Řekl sem že si mě "vzal otec do parády" a ona napsala socialce že nas doma týrají. Přišli to k nám domů okouknout. Hned jak odešly sem vyfasoval otřes mozku.
To jak mě zbil teďka bylo skoro nic. Až sem si skoro řikal jaký mám štěstí. A to jak mě Jess, to byl ten kretén co si na mě počkal, ubalil mě ani tak nebolelo, ale dech mi to teda vyrazilo a hlavně sem to pak už nečekal. Myslel sem si že už odchází.
********************************************************
Šel sem si brzo lehnout. Zdůrazňuju LEHNOUT ne spát. Musel sem vymyslet jak z toho pruseru ven. Přece jenom neprahnu zrovna po tom, aby se mi mozek valel na zemi. Jen tak sem prostě ležel a díval sem se do stropu. Prohlížel sem si větve stromu co tam vrhali stin pouliční lampy. Vypadali jako-jako mříže vězení. A tehdy mě to napadlo. Vykradu banku. Jevilo se mi to jako dobrej nápad. Pár kamošů co by mi s tim pomohli sem měl. Byli to asi moji jediní přátelé.
tli jo tak plosim napistě komentář ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama