I Told You So 10 (The End of This Story)

22. července 2008 v 23:20 | Pansy |  ¤Frerard Stories¤
No na tamtom blogu je to 6. čast ale tak tady sou ty časti kratší............no a tohle je poslední a zavěrčná část. SO Enjoy IT ;)

Chvíli na mě nevěřícně zíral a pak se otočil a odešel. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem přiznal. A nehlas! Dohajzlu!
Chvilu sem jen tak seděl...asi bych se měl sebrat odejít. Bylo by to asi lepší.
Frank se přišoural zase zpátky. Zvedl sem se a prošel kolem něj ke vztupním dvěřím. Když sem ho míjel, tak se´na mě podíval těma svýma nádhernýma očima...... Otěvřel jsem dveře a vyšel ven.
"Počkej!" frank. co chce? "Počkej....já nechci, aby si odešel......je to pravda??" otočil sem se k němu a podíval se na něj. Už nemá cenu se schovávat a ted už to vyplinulo na povrch. přešel sem k němu a objal sem ho. Cítil sem jak se chvěl. Jenom sme tam tak stáli uprotřed chodby a nic sme neřekli. Ani jeden z nás. nebylo co.

"Nechci aby si odešel...chci ,aby si tu zustal se mnou. Navždycky." zašeptal. "Si si jestej?" "Naprosto"
Nevim jak dlouho sme tam takhle stáli. "NEpujdeme už spát...já viš....sem trochu unvenej" "OK" odpověděl sem. Pustili sme se. Už jakousi automatikou sem chtěl zamířit do obýváku na gauč.
"Ehmm.....vážně tam chceš jít spát?" zeptal se Frank. " Ne-e" řekl sem. usmál se.
Otevřel dveře od pokoje. Všude měl pověšený obrazy...stejně jako v obývačce. Byl už sem taky unavenej. Byl sem unavenej z toho všeho co se seběhlo během několika posledních dnů. Frank se posadil na postel. "Budeš tam stát až do rána?" zeptal se "Ne jasně že ne" odpověděl sem mu a sedl sem si vedle něj.
"Je mi to všechno fakt moc líto Frankie...já...-" "pšššt to je dobrý už je to zanáma..." položil sem si hlavu do jeho klína a pomalu se mě zmocnoval spánek. Než sem usnul tak mě Frank hladil po vlasech.
Ráno sem se probudil a chvíli sem přmýšlel kde to sem. Usnul sem na Frankovi. Snad se aspon trochu vyspal. Byl už taky vzhůru. Ptal sem se ho. Říkal že mě nechtěl budit.
Frank šel udělat snídani. Ptal sem se ho jestli nechce pomoct páč má přece jenom funkční jednu ruku (a proč asi), odpověděl mi že já ji mám zase zlomenou, že bych mu moc nepomoh. Zanechal sem ho teda v kuchyni a šel sem do obýváku. Chíli sem seděl a tupě civěl na televizi před sebou. Zapl sem ji. Bylo mi jednou co tam dávaj, chtěl sem zastřít to ticho tady. Chvíli na to se oběvil Frank. Podával mi hneček se sobem rudolfem. "Co to je?" zeptal sem se zvědavě. "Různá směs čajů." odpověděl. Napil sem se s mírnou nejistotou. Nikdy sem moc čaje neměl rád. To sem se mu ale rači nesvěřil. " Páni...je to moc dobrý." a to sem nekecal. Popravdě čaje nesnášim, ale tenhle byl fakt dobrej. Potěšeně se usmál. Vjeho přtomnosti se citim fakt pěkně.....jenom když mi padne zrak na...to co se mu stalo kvůli mě...nafackal bych si, nakopal se do prdele a skopal se ze skály!
Každej den s ním je jako každej nevej den miho života. Frank je jediná dobrá věc která mě za život potkala.
Dny ubíhaly.....první....druhej..... a další....
Už uběhlo pět dní od toho co sem se k Frankovy přišel. Zase bylo ráno. Dnes sem dělal snídani já. Frank mě učil ten jeho spešl čaj. Dopadlo to katastroficky.... ted sedíme na gauči a Frank si čtě noviny. Nechápu, jak to může číst. Já moc o novinky ve světě nestojim. Nezajímá mě koho zvolili do parlamentu nebo jakej terorista se odpálil někde. Rači to vědět prostě nechci. Hrabu se vydličkou v jidle. Narozdíl od toho čaje je to celkem jedli....no aspon trochu.
"DOPRDELE!!!" ještě sem takle neslyšel řvát Franka doprdele. "Co se stalo?" nešlo se nezeptat když měl takovou reakci. Nic neřekl, jenom mi podal noviny. Zdráhavě sem si je od něj vzal.
Na sránce bylo velkým písmem napsáno:"MASAKR NA INTERNÁTNÍ ŠKOLE"
"Kurva! Dohajzlu!!! DO PSÍ PRDELE!!!! TO NEE!" vyletělo ze mě. "Klid Gerarde....uklidni se. Bude to v pohodě.....policie je uplně tupá...." snažil se uklidnit situaci. " NEbude to dobrý a ty to víš stejně dobře jako já. Sem v hajzlu! Chápeš?! tohle už dobrý nebude. Prostě sem to udělal a oni mě najdou..!!!" "Nenajdou....spolu to nějak zvládněme..uvidíš." Frank se tvářil sklesle, ale v očích měl záblesk naděje. Objal mě. "Věř mi. Zvládneme to. Přemýšlej.....jak by se hlavně dozvěděli, že si to byl ty?? Podepsal si se snad? Řekni mi jak by tě mohli najít?" "Když sem tě vezl do nemocnice." " ale to neznamená že tě viděli Gee. Věř mi. Tady tě nebudou hledat." "Ale najdou. Co když nás někdo viděl když sme šli sem?! Já vim že mě najdou, víš?! JÁ TO VÍM!!!!!"
"GERARDE VZPAMATUJ SE!! TO JE BLBOST. Uklidni se je to blbost. Nikdo nás neviděl. Tady tě nemůžou najít!!!!!!" " TO TY SE VZPAMATUJ!!!! NEŽIJEME V POHÁDCE! ONI MĚ TU MŮŽOU NAJÍT A VSAĎ SE ŽE TAKY NAJDOU!! VIM TO TAK JAKO ŽE VÍM ŽE TĚ MILUJU! VIM TO TAK JAKO VIM ŽE SEM TO UDĚLAL A PONESU NÁSLEDKY!!" "UKLIDNI SE NENAJ....."
"Sakra NE! Franku promiň já...ne to ne...promiň.. tohle sem nechtěl." co sem to udělal?!!!! bodl sem ho tou posranou vydličkou! ach bože ne!! To je taky trest. Trest nejhorší jakej sem mohl dostat. Trest od boha. "Franku mluv na mě!....budeš v pořádku že jo? Omlovám se ti já sem tě nechtěl bodnout...já moc mě to mrzí." položil sem ho na gauč. Z boku mu vytéká krev. já sem ho.... "Gee.....Gerarde poslouchej mě. Věřím že si to neudělal schválně. Vím to." řekl a pokusil se usmát. "Neumřeš mi že ne? Franku slib mi že mě neopustíš......opravdu mě to moc mrzí...." dívám se na něj a doufám že mi řekne že mě neopustí. pořád se snaží usmívat. " Ty můj blázínku, to víš že zůstanu s tebou. Nikdy tě neopustím. slibuju...." "Neměl si mě sem brát. Měl si mi uhnout a nechat mě odejít. Teď by si byl v pořádku." "Teď mě dobře poslouchej Gerarde, ano? Kdybych tě sem nevzal, tak by to bylo horší než kdybych stokrát umřel. Lepší umřít s tebou než bez tebe...." nepamatuju se kdy sem posledně takhle brečel. napamatuju se kdy sem vůbec brečel, ale teď se mi valí jedna slza za druhou. "Prosimtě neplač. děláš to horší než to je. Ani to nebolí. Budu v přádku. uvidíš." řekl ale já mu to nevěřím. slyšim to v jeho hlase. Umírá. Objal sem ho a cítil jak se mi jeho krev vpíjí do oblečení. "Zůstaň tady. Prosimtě neodcházej..." prosil sem ho a on se jen zase usmál " Vždyt sem ti to slíbil. Neboj se." řekl. Kecá. On mi lže! Trochu sem si od nějodtáhl. Podíval sem se mu do očí. "Miluju tě.......a vždycky budu." přitáhl sem si ho k sobě a políbil ho. Poprvé za celou tu dobu co sme byli spolu. Cítil sem že je šťastnej. A najednou....jeho tělo mi bezvládně zustalo v rukou. "Ne. Slíbil si mi že tu zůstaneš! Je mi to moc líto. Nechtěl sem te zabít. Vrat se mi!!!!PROSIM......" pořád ho držím v obětí. nenávidim se!!!!!
PRÁÁÁÁÁÁÁÁÁSK!!!!! "DEJTĚ RUCE NAD HLAVU!!!!STE PŘISTÍŽEN PŘI ČINU A OBVINĚN Z MASAKRU NA INTERNÁTNÍ ŠKOLE." řve na mě nejakej policaj a miří na mě. Pořád svírám Franka a nějak nemíním zvedat ruce. Oni mi ho nevemou! "Budeme zase spolu. Neboj." pošeptal sem mu. Udělal sem co chtěli. Nejrači bych je s tim poslal do háje, ale už je mi všechno jedno. Dostanu křeslo a ani nedokážu popsat jak se těšim až bude povšem. Naposledy sem se na nej podíval. Jak tam bezvládně ležel. Podíval sem se do jeho mrtvích očí. Bylo v nich štěstí. Byl štastnej když umřel. Potom mě odvědli a byl pryč.....
Za chvíli mám soud. Ke všemu se přiznám. Ani právníka nepotřebuju. Stejně by sem na mě vysral. Ví že sem to udělal a nesnažil by se mě z toho vysekat. Cítim tady Frankovu přítomnost. Je pořád se mno tak jako mi to slíbil než umřel.
Už si pro mě jdou. Slyšim kroky. Vedou mě do soudní síně. Sedin na lavici obžalovaných a ani moc nevnímám. Hrozně se těšim až budu zase s Frankem....na to až umřu.
Ke všemu sem se přiznal už když mě vyslíchali taksem jim to jenom znova odkýval. Všichni se na mě dívaly s odporem a hlubokým opovržením. A rozsudek samozřejmě zněl:"Vinný ve všech bodech obžaloby. Obžalovaný je odsouzen k trestu smrti který se bude konat ještě dnešního dne."
Ti si s tim pospíšili. Bude tam hodně lidí. Všichni touží vidět to, jak se usmaží vrah jejich dětiček. Nemá cenu říkat že toho lituju. Uveřil by mi to někdo??NE.
Za 10 minut půlnoc. Můj čas se krátí. Přivedli mě před nějaký dveře. Vim moc dobře co za nima je. Nijak mě ta představa co tam je neděsí. Smířil sem se s tím a hlavně si to zasloužim. Zasloužim si tu bolet. Zasloužim si ji za ty co sem zabil a zasložim si ji hlavně za to že sem zabil jeho. Ale sere mě že já umřít chci. Skoro to ani nebude trest. V podstatě už mrtvej sem. Umřel sem tam spolu s ním. Ted jenom zabijou moje tělo.
Už sem v té místnosti. Je tu to křeslo. Vypadá to jakoby šli lidi do divadla. Křeslo je v čele a předním spousta židliček na kterých sedí rodiče těch..... cítim jak mě všichni nenáviděj. Ta nenávist je opravdu moc silná až bolestivá. Posadili mě do toho křesla. Všechno je připraveno, jenom se čeká na půlnoc. Je tu se mnou Frank. Slyším jeho hlas. "Už budeme zase spolu. Neboj se Gerarde....sem s tebou tak jak sem ti slíbil.....už budeme jenom spolu." " já vím Frankie. já vím."šeptal sem a čekal. Někdo tu zařval že skončim v pekle. existuje peklo vůbec?? to je jedno...."vykonání rozsudku priběhne za 1..2...3....4...-"Miluju tě Franku"....7....8....9.....10...TEĎ!
GERARD ARTHUR WAY BYL POPRAVEN 20.LISTOPADU 2003 ZA MASAKR NA INTERNÁTNÍ ŠKOLE A ZA VRAŽDU FRANKA IERO.
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama