I Told You So 9

22. července 2008 v 23:18 | Pansy |  ¤Frerard Stories¤
Tak jak se psala v předchozim članku tak dotahuju do konce co sem tady začala a dam sem poslední díly téhle story ;)

Zvedl se a někam odešel. Chvíli sem si prohlížel obrazy co tu vysej na stěně. Sou moc pěkný. Někerý sou.....no takový temný a některý naopak plný barev.....a nevim jak to přesně říct. Byly plný naděje. Jo to je to slovo co sem hledal. naděje. Prohlížel sem si je dlouho. Nedokázal sem se od nich odpoutat pohledem až do té doby co se sem zase vrátil Frank. Přisedl si ke mě na gauč.
Oba sme byli sticha. Cítil sem na sobě jeho pohled. Bylo mi to dost nepříjemný. "Máš to pěkný obrazy." řekl sem protože sem chtěl, aby sem na mě přestal dívat a zaměřil se třeba na něco jinýho a navýc, ty obrazy se mi fakt moc libyly. "Dík. Něterý sem maloval já." páni tak to je fatk dost dobrej. Maluje opravdu krásně. "Sou fakt krásný." "Opravdu se ti líběj?" "Jo. Já něco takovýho jen tak neříkám." " No tak to je čest." a zase nastalo to nepříjemný ticho. Když sem mu řekl že se mi ty obrazy líbý tak se mu rozzářily oči. Má nadherný oči a ještě jak mu zářily......NE nejsem teplej! NEJSEM! Ticho to odporný ticho. Frank se dival do stropu. "Můžu něco pustit?" "Proč se ptáš? Ty tady bydlíš ,ne?" zvedl se a šel ke kazeťáku. Alspon tu nebude to ubíjejíci ticho. Chvily na to se ozvala nějaka hudba. Nevim co to bylo, ale líbylo se mi to. Ticho zmizelo ,ale jen okrajově. Já ho cítil pořád. Bylo to to napjaté ticho mezi námi dvěma. Ale ja sem si nebyl jistej jestli bych si s snim raději povidal nebo bych rači snášel to uzkostný ticho. "Nechceš někam zajít?" buď mu to ticho taky vadí nebo se nudí. "Ne. Nechci se nikde projistotu ukazovat." bojim se....že by mě mohli chytit. Ta škola byla sice v děsný prdeli světa, ale pochybuju že by se na to napřišlo tak dlouho. No dlouho. Sou to tak dva dny víc ne. "Tak můžeš jít někam sám. Neboj nic ti tu nezmizí." " O to mi vůbec nejde. Já jenom nechci být sám." "Tak proč nezavoláš nějakýmu kámošovy?" teď se zatvářil převálcovaně, smutně a zároveń nenávistně. To všechno v jednom jedinym pohedu a já tušim proč." A jakejm když si je všecky odpravil jak zvířata?" sakra cítim že se tenhle rozhovor ubýrá špatnym směrem. "Jak jim mám asi zavolat když si je VŠECKY zabil!?" měl sem rači držet zobák. "Fajn. A kam by si chtěl jít?" "Ne. Máš pravdu. Neměl by si nikam chodit." zase na nás padlo ono ticho. Snažil sem poslouchat tu hudbu abych se toho ticha zbavil a myslim že sem i na chvíli usnul. Byla už tma. "Chtěl bych se na něco zeptat. Můžu?" " No tak se ptej." " Proč mě tady nechávaš? Já sem viděl tu nenávist ve tvých očích. tak mi řekni proč? musíš mě nenávidět." zase se díval do stropu. " Nevim." ticho zase, bože nenávidim ticho. Podíval sem se mu do očí. Snad poprvé. Ví to ,ale nechce mi to říct. "A ted´ se tě zeptám já a ty mi odpovíš." "zeptat se klidně můžeš ,ale odpověd´ ti nezaručuju." " Fajn. Proč si zabil všechny ostatní, moje přátele a ty ostatní a mě ne?" "Nevim." "Stejná odpověd jako moje. Vidíš? Sou prostě věci který víš něbo nevíš. A nebo nechceš vědět." řekl a bodl mě pohledem jakým se na mě podíval. Tohle byl zatraceně vyčítavej pohled. "Víš co sme dělaly s kámošema každou sobotu?" zavrtěl sem hlavou. "Podnikaly sme ty nejšílenější věci na jaký sme přišli...bývalo to skvělý" aaa psychická šikana. Ted´ mi asi bude neustále připominat že sem mu zabil kamarády......"Hrozně mi chybějej......" no neříkal sem to? "Fajn! Povedlo se ti to! MÁM parádní pocit viny. Gratuluju ti k úspěchu!" "NE. Tak sem to nemyslel....jenom sem si vzpoměl jaký to kdysi bylo." "No jasně. to chápu. Maš na to právo. Já to chápu." dívá se pořád do toho stropu a nějakej chlápek ted´ zpívá "Diiiiiiiiiiiiie. Fuck you must die....." no to se sem krásně hodí. Nedivil bych se kdyby to byli jeho myšlenky. "Každej má právo na život." o co mu dohajzlu de?! už tak si připadám blbě a mrzí mě co sem udělal. Kurva moje podělaný svědomi vztalo z hrobu. "Každej. I ty ho máš." "No to bych neřek." do psí prdele takový výčitky sem vživotě neměl. Snad jenom když umřelě máma. Vyčítal sem si že sem neudělal vic pro to, aby žila dál. "Já teda rozhodně ne. A ty to víš stějně dobře jako já." "Ty nevíš co si myslim a co n-" "Nechci se už o tomhle bavit. Prosim už dost!" " Fajn tak se můžeme bavit o něčem jinym jestli chceš." podíval se na mě a trochu se posunul blíž. taky sem se podunul, ale dál od něj. Co tím sleduje?! Zvedl se "Já raři pujdu." řekl a byl pryč. Musim přiznat že se mi ulevilo když odešel. Sem unavenej. Nebo to není únava?! NE! NE! JÁ NEJSEM TEPLEJ! JÁ NE! z toho se vyspím. Jo ráno to bude jiný. Je mi jedno jak je nebo není pozdě. Křečovitě sem zavřel oči a nehnutě sem ležel na gauči.........................Přichází FRank...............................a..............objímá mě..........................šeptá že mě......miluje.......taky ho obímám............"COŽE?! NEEEEEEEE!!!!!NEJSEM TEPLEJ NE. NEJSEM!!!!! nej......asi sem.....sem podělanej teplouš...!!!" Probudil sem se. Byl to jen sen. Probudil mě mě můj vlastní křik. já....sem křičel ze spaní. Doprdele. posadil sem se na gauči. Posadil sem se tak brudce že mě zase zabolelo všechno co se mi zlomilo. Přiběhl Frank. Slyšel to. Nemohl to přeslechnout. Podíval se na mě jako by se ptal jestli se nepřeslechl. uhnul sem pohledem. Myslim že pochopil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama